1890
V roce 1890 byla prohloubena spolupráce se švýcarskou firmou bratří Sulzerů právní přeměnou Wannieckova závodu na komanditní společnost.
Veřejnými společníky byli F. Wannieck, obchodní ředitel A. Hněvkovský a technický ředitel E. Gams. K nim se připojila firma bratří Sulzerů jako komanditista.
Získané prostředky byly použity ke stavbě montážní haly, nové slévárny a vybudování vlečky. Dne 22. dubna 1890 byl položen základní kámen obou hal a v červnu 1891 byla stavba dokončena. Neobvykle mohutné spodní vody, které byly ve dne i v noci během stavby odčerpávány, si přitom vynutily hluboké základy a u slévárny speciální betonové hráze.
Pod vedením nového technického ředitele Edmunda Gamse byla Vaňkovka připravena na další růst kapacity výroby - kromě stále zdokonalovaných parních strojů reagovala na aktuální poptávku pohotovým konstrukčním vývojem a výrobou dalších strojních zařízení pro rozvíjející se obory.
V r. 1890 čestný diplom Zemědělské společnosti na Všeobecné zemědělské a lesnické výstavě ve Vídní
V r. 1891 diplom maďarského ministerstva obchodu na výstavě Keramika Asfalt Cement a Kamenina v Budapešti
V r. 1896 došlo k rozšíření slévárny o její severní přístavbu.
Od r. 1896 byly parní stroje typu Sulzer vyráběny už jen ve Wannieckově závodě. Dodávány byly především do zemí rakousko-uherské monarchie a do Německa.
Jen pro Elektrizität-Gesellschaft ve Vídni bylo dodáno 12 parních strojů.
Největší parní stroje vyrobené ve Vaňkovce měly výkon až 4500 PS, nejčastěji 300 až 1000 PS, 85 až 135 ot/min, ležaté stroje byly tandemové, s dvojstupňovou nebo třístupňovou expanzí a s vrtáním válců 600, 850 a 1250 mm a zdvihem 1500 mm, stojaté stroje s vrtáním válců 580, 850 a 1400 mm a zdvihem 900 mm. Vstupní pára dosahovala tlaku 5 až 14 bar.
Koncem 19. století vyráběla Wannieckova firma pro parní stroje také speciální zařízení - maznice, olejové pumpy, dále filtrační přístroje, zařízení na změkčování vody do kotlů a frézovací stroje.
Keramické stroje z Vaňkovky našly uplatnění při výrobě reliéfních barevně řešených keramických obkladů a dlaždic v rámci přestavby Brna kolem 1900 i v jiných městech. Od roku 1898 byly vyráběny i lisy na umělý kámen.
Soustavně zlepšovaná výroba zařízení pro cukrovarnickou výrobu udržovala náskok firmy v tomto oboru. Mezi zákazníky závodu byly téměř všechny cukrovary rakouské monarchie, velmi dobrým odbytištěm bylo i Rusko.