1864
2. prosince 1864 - zakoupil Friedrich Wannieck se svým společníkem Philipem Jellinkem od G. Mällera dům se zahradou na Trnité 21.
Na základě výnosu městské rady a Státního zastupitelství z 21. 3. 1865 byla povolena firmě Wannieck a Phil. Jellinek na Trnité č. 19 a 21 (listina č.5221) stavba strojních dílen, sestávající ze slévárny, kuplovny, hnacího parního stroje, kotelny a montážních dílen, s vyloučením provozu výroby kotlů.
První jarní den (21.březen) roku 1865 je tedy možno považovat za den založení Vaňkovky!
Jakmile poté v červnu 1865 firma obdržela povolení provozu, začala spolupráce Friedricha Wanniecka s cukrovarníkem Juliem Robertem, který pracoval v cukrovaru svého otce Florentina Roberta - rovněž významného cukrovarníka - v nedalekých Židlochovicích. (Sestřenici Julia Roberta Victorii si Wannieck vzal později za manželku.)
Kontinentální blokáda (Napoleon r.1806) zamezila mj. také i dovozu třtinového cukru do Evropy a podpořila hledání nových zdrojů cukru (šťáva z javorových stromů a řepy). Cukrovary proto usilovaly o zdokonalování technologie získávání cukru z řepy.
V cukrovarnické kampani 1864/65 Julius Robert po dlouhé řadě laboratorních pokusů vedle tehdy zavedených technologických postupů získávaní cukrové řepy lisováním řízků a macerací (vyluhováním) ověřil za přítomnosti význačných cukrovarnických odborníků zcela revoluční metodu získávání cukrové šťávy tzv. difuzí.
Jedná se o fyzikálně chemický pochod, při kterém dochází k samovolnému přechodu rozpuštěného cukru ve vodě z místa s vyšší koncentrací cukru na místo s koncentrací nižší.
Pokusy byly ověřeny na adaptované macerační baterii.
První difuzér zkonstruovaný ve Wannieckově strojírně byl úspěšně vyzkoušen v židlochovickém cukrovaru v kampani 1865/66.
Na základě osobního jednání ředitele cukrovaru Asca u Madrasu ve východní Indii F.V. Minchina byla na rok 1866 dojednána dodávka difuzérů včetně modifikovaných řezaček na cukrovou třtinu. Na Světové výstavě v Paříži v r. 1867 obdržel Minchin za cukr vyrobený touto novou technologii jedinou zlatou medaili udělenou v oboru cukrovarnictví.
Na začátku r.1867 byla zahájena sériová výroba difuzérů a také jejich vývoz do zahraničí (zejména v upravené formě pro cukrovou třtinu.) V témže roce byla nová difuzní metoda zavedena ve 27 cukrovarech v Evropě.
Podstatným zlepšením technologie cukrovarnictví získala nová strojírna autoritu a uznání a současně si vytvořila na dlouhou dobu specializovaný výrobní program.
Ve spolupráci nově vzniklé strojírny s J. Robertem pak byly vyvíjeny, konstruovány a vyráběny vedle difuzérů i řezačky a další technologická zařízení pro cukrovarnický průmysl.
Jako doplňková byla zavedena výroba kuchyňských a listových vah (decimálek) a jiných měřících přístrojů.
Nejúspěšnějším výrobkem však zůstaly i nadále cukrovarnické stroje, které byly vyvezeny v 70. letech 19. století do Trinidadu, Luisiany a Rio de Janeira.